my story and my stories

Vážení přátelé, číst dál

Takhle písnička mi pořád hraje v hlavě a nemůžu se jí zbavit, tak mě napadlo, že vám jí sem taky nahodím. Protože prostě jen tak ;) číst dál

Vážení přátelé, drazí moji, číst dál

Páni, stalo se toho tolik, že ani nevím kde začít. Nicméně, zkusím to od začátku. číst dál

Poměrně dlouho už jsem o sobě nedala vědět, tak jsem si řekla, že nastal čas říct vám, co se za poslední měsíce odehrálo. číst dál

,,A teď už předám slovo naší Zoe!" uvedl mě Seb. číst dál

Hrdě jsem vyšla z nemocničního pokoje ruku v ruce s Denisem a s doktorkou Mitchelovou za zády. číst dál

Seděly jsme s Charlie na nemocniční posteli, pečlivě sledovaly obrazovku notebooku, který mi David půjčil, a odpočítávaly sekundy do začátku koncertu. Připadalo nám to jako věčnost, ale nakonec jsme se dočkaly. Hudba začala pomalu hrát a opona začala ustupovat. Takhle začínal každý náš koncert, George si to vydupal. číst dál

Probudilo mě hlasité zaklepání na dveře, které se následně začaly pomalu otevírat. číst dál

Naše kapela začala stoupat. Všechny koncerty byli vyprodané a bylo jich čím dál tím více. Jenže pro mě to byla noční můra. číst dál

Ráno jsem se probudila v Denisově posteli, sama. Pomalu jsem se převlékla a odbelhala se do kuchyně, odkud jsem cítila příjemnou vůni jídla. číst dál

Týdny ubíhaly a nám se hrnuly nabídky na koncerty. Navíc se Charlie stala naším největším fanouškem. číst dál

Z mého nádherného snu mě probudil otravný zvuk budíku. Musím do školy. číst dál

,,Mami, asi bych ti měla něco říct." číst dál

I přes to, že už jsem s klukama nehrála, trávila jsem s nimi spoustu času. Milovala jsem je poslouchat, sledovat je. Denisova garáž bylo místo, kde jsem se cítila skutečně doma. Byla jsem v ní s lidmi, kteří mě brali takovou jaká jsem, nemusela jsem se za nikoho schovávat. Dělala jsem v ní co miluji, poslouchala hudbu, občas mi kluci dovolili zahrát si s nimi a to bylo něco, co mě naplňovalo. Byla jsem skutečně šťastná. číst dál