,,Zoe! [Zouí] Dáš prádlo do pračky?"
,,Jasně mami!"
Moje máma, to je kapitola sama o sobě. O té by člověk mohl napsat knihu, rovnou trilogii. Není to perfektní máma, ale i tak jí mám ráda. Navíc teď, když vím co vím, už si z jejích hádek s tátou nedělám velkou hlavu.
S opravdu velkým nadšením jsem vylezla z pokoje. Vzala jsem z koupelny košík s prádlem a odnesla ho do pračky v suterénu. Dala jsem ho prát a pomalu jsem se šourala po schodech nahoru. Vylezla jsem na chodbu a uviděla ho.
,,Jé, ahoj Zoe!"
,,Ahoj."
Denis. Nejlepší kamarád mého milovaného staršího brášky. Kamarádí se spolu už od základky, jsou jako nerozlučná dvojka. Vždycky se mi líbil a byl ke mě milý, což se mi nestávalo, ale věděla jsem, že mezi námi by nikdy k ničemu nedošlo. Proč? Je o šest let starší, což by ani takový problém nebyl, ale nikdy jsem nebyla jeho typ. Vždycky jsem pro něj byla Davidova obtloustlá sestra.
Nemám dva metráky, to vážně ne, jen nejsem modelka z časopisu. Pro někoho jsem hubená, pro někoho tlustá a pro někoho, jak by řekl můj kamarád, "tak akorát nakynutá".
Odešla jsem zpátky do pokoje a otevřela si nějakou stránku s akordy. Už nějakou chvilku hraju na kytaru, ale moc mi to nejde. Našla jsem písničku od Eda Sheerana - Photograph. Podívala jsem se na akordy, 3 a žádný barový, to bych měla zvládnout.
Začala jsem cvičit. Když už se mi zdálo, že to nějak zní, začala jsem i zpívat. Jakmile jsem dohrála, z chodby se ozval potlesk. Co to má sakra být?
Otevřela jsem dveře a zjistila jsem, že mi za dveřmi stál Denis s Davidem a vzrušeně tleskali.
,,Páni, ségra. Měla bys jít do Superstar," vysvětlil mi David s úsměvem od ucha k uchu.
,,Hahaha, to je strašně vtipný. Nemáte na práci něco lepšího?!" vyjela jsem. Věděla jsem, že to nemyslí vážně, nikdy by mě za nic nepochválil. Denis jen přikyvoval a smál se.
Dveře jsem opět zavřela a vrátila se ke svému nezájmu.
Kluci jako vždycky hráli až do rána. Hrají spolu počítačové hry, párkrát jsem s nimi hrála, ale opravdu jen párkrát. Ačkoliv nejsem žádná velká 'lama', tak kluci tvrdí, že jim to ve dvou jde lépe. Nevím, jestli je to pravda, nebo se mě jen chtějí zbavit, ale ať už je to jakkoliv, je mi to jedno. Mám alespoň víc času na svoje přátele a nemusím řešit, že se nevyspím.
Ráno jsem udělala svou rutinu - Facebook, Twitter, Instagram. Přiznejte se, kdo to taky dělá? Na Facebooku mě něco zarazilo, někdo mi napsal, DENIS MI NAPSAL!
,,Ahoj. Asi víš, že jsem tě včera slyšel hrát a docela ti to šlo. Víš, že mám kapelu? Hraju na basu. No, za pár dní máme koncert a odpadl nám kytarista, tak mě napadlo, jestli by sis s námi nechtěla zahrát."
Myslím, že se mi v tu chvíli zastavilo srdce. Měla jsem co dělat, abych nevyběhla z pokoje a nezačala křičet na celý dům.
,,Nevím, jestli to zvládnu. Neumím hrát. Navíc je to hrozně narychlo a nezvládla bych se to tak rychle naučit."
Na to, že bylo brzy ráno a s Davidem hráli pozdě do noci, odepsal dost rychle.
,,To zvládneš, pomůžu ti s tím."
,,Já ti nevím."
,,Zoe prosím. Jsi naše poslední záchrana."
,,Pokusím se vám pomoct. Jestli to zmrvím, máš mě na svědomí."
,,Jedu dneska za Davidem, tak se ještě domluvíme, dobře?"
,,Okay. Tak se měj."
,,Zatím."
Vážně budu hrát s Denisem? Já? To je jenom sen, že jo?! Jestli ano, tak se z něj rozhodně nechci probudit.
2024 ©