první den na střední

Dnešním dnem započala další dlouhá životní etapa, kterou se drtivá většina z nás rozhodne projít. Já se rozhodla vám ten můj začátek popsat, aby mladší ročníky které to čtou a čeká je to, se dokázali alespoň trochu připravit i když je pravda, že na tohle se moc připravit nedá. Také nesmím opomenout starší ročníky, které mohou zavzpomínat a srovnat svůj a můj den.

Když jsme ráno vyjeli, měla jsem neuvěřitelné nervy, že to nestíháme a že přijdu pozdě a to by opravdu nebylo super. Seděla jsem v autě, střídavě sledovala tachometr a hodiny a nervila a bylo mi neuvěřitelně špatně.

Naštěstí jsem všechno stihla, no, vlastně jsem tam půl hodiny stepovala před školou jako idiot.

Během toho, co jsem tam čekala, jsem tak pozorovala lidi co stáli okolo mě a na rovinu si řekněme, že to opravdu nebyl nejlepší nápad, protože jsem začala zmatkovat, nervovat a byla jsem neuvěřitelně paranoidní a to se se mnou drželo celé to odpoledne. Abych nevypadala úplně jako zoufalec, tak jsem se dala do psaní textových zpráv své kamarádce. Nejprve jsem napsala svojí mamince, že jsem klidně mohla počkat v autě, protože tetičce, co jela s námi, nedošlo, že ta škola od parkoviště opravdu není půl hodiny cesty i kdybych šla mega pomalu. Šla jsem pomalu podle příkazů a abych tam nemusela tak dlouho čekat, ale stejně mi to nepomohlo.

Průběžně jsem tedy sdělovala kamarádce své pocity a sledovala jsem, jak kousek ode mě stál nějaký kluk, trochu silnější postavy, celý v černém s blonďatými vlasy a s tunelem, s dvěma ženami středního věku společně s nějakým mužem. Ohlédla jsem se jinam, abych nevypadala tak podezřele a když jsem se otočila zpátky tak jedna z těch žen podávala druhé ženě a tomu klukovi cigaretu. Nechápala jsem. Dejme tomu, že matka dala svému synovi cigaretu přímo před dveřmi školy. Co je tohle za logiku?!

Edit: Ten kluk je údajně holka :D

Když jsem vešla do budovy, chytla jsem se tam hloučku lidí, co hledali aulu stejně jako já. Upřímně není nic vtipnějšího než když skupina zhruba patnácti lidí není schopna najít jednu blbou místnost. Nakonec nás navedla jedna taková paní, já jsem šla v popředí a zastavila se u dveří, protože, řekněme si upřímně, nikdo nechce jít první do místnosti plné lidí.

Sedli jsme si, vyslechli si velice krátký proslov pana ředitele a rozešli se do tříd. Když jsme vcházeli do dveří tak vedle mě stály dvě holky a něco si šuškaly. Obě mi byly povědomé a obzvlášť jedna z nich, jejíž totožností jsem si byla jistá po zaslechnutí "Je to ona?" a když se obě dívaly na mě, byla jsem doma. Jedna z nich byla dívčina, se kterou jsem dělala přijímačky a je to moje stávající spolusedící. 

Po přestávce přijela naše třídní, která byla se svou malou dcerkou první den ve škole začalo peklo. Jak už asi víte, nejsem člověk který by zrovna rád mluvil před lidmi, takže při větě "Každý o sobě řekne jednu větu," se mi zastavilo srdce. Polilo mě horko a na sto procent jsem musela být zelená jak rosnička. Mluvit před třídou plnou neznámých lidí zírajících přímo na vás a hodnotící každý váš pohyb je pro mě sebevražda. Nakonec jsem to přežila ve zdravý, ale už nikdy to nechci zažít.

Jinak se nestalo nic co by stálo za zmínku, ovšem jsem zvědavá jak to všechno zvládnu, protože ta třída se mi upřímně nelíbí a ještě si musím zvykat na jiné učitele a vlastně úplně jiný systém, než na jaký jsem zvyklá. Předpokládám, že knížka a sluchátka pro mne budou nejlepšími přáteli, ale uvidíme, jak se to nakonec všechno vyvrbí, třeba si tam s někým padnu do oka, kdo ví.