Probudilo mě hlasité zaklepání na dveře, které se následně začaly pomalu otevírat.
,,Tady se spí," zamručela jsem.
,,Omlouvám se, nechtěla jsem vás vzbudit. Jsem doktorka Mitchelová [Mičlová], zdejší psycholožka. Přijdu později jestli chcete."
,,Pojďte dál, ať to máme z krku. Chci se co nejdříve vrátit domů."
,,To nebude tak jednoduché..." konstatovala doktorka a posadila se vedle mé postele.
,,Proč ne? Vím o svém problému a budu se ho snažit řešit. Už mě tu neuvidíte. Vyřešeno."
,,Musíme nejprve zjistit příčinu celé téhle situace a až následně jí můžeme začít řešit. Jste v kapele, mám pravdu?"
,,Jak to víte?"
,,Mluvila jsem s vaší matkou."
,,Kdy?"
,,Před pár týdny. Sdělila mi vaší situaci a chtěla radu."
,,Takže od vás je to přerušení studia?"
,,Ano, navrhovala jsem to jako jedno z možných řešení. Nečekala jsem, že zajdete tak daleko a skončíte tady."
,,Mám ve zvyku lidi překvapovat."
,,Povězte, proč jste chtěla zhubnout?"
Snažila jsem se jí vysvětlit své myšlenkové pochody. O lidech na internetu, kteří mi psali nenávistné zprávy a přišlo jim, že se do mě můžou opírat a vybíjet si na mě svou zlost. O nátlaku okolí a o tom všem, co mě mohlo přinutit se dostat až sem.
,,Mluvila jste o příteli. Jak jste spolu dlouho?"
,,Asi rok a půl. Od té doby co jsem v kapele."
Ozvalo se zaklepání a dovnitř vešel Denis. My o vlku...
,,Omlouvám se, nevěděl jsem že tu jste. Přijdu později," a svižně vycouval na chodbu.
,,To je on?" zeptala se doktorka. Já jsem zakývala hlavou na souhlas.
,,Vypadá jako milý kluk."
,,To on je, ten nejmilejší," usmála jsem se. On byl jediná věc, která mě držela nad vodou.
,,Nevadilo by vám, kdybych si s ním promluvila?"
,,Jak je libo."
,,Myslím, že pro dnešek jsme skončily. Uvidíme se zase zítra."
,,Takže nepůjdu domů?"
,,Ještě chvilku si vás tu necháme, abych vás měla pod dohledem," usmála se doktorka a vydala se ke dveřím. ,,Zítra na shledanou."
,,Na shledanou!" křičela jsem na ní když zavírala dveře.
Pár minut poté se opět se zaklepáním otevřely.
,,Můžu?" zeptal se Denis.
,,Jasně."
,,Je ti líp?"
,,Jo," usmála jsem se. ,,Mluvil jsi s doktorkou?"
,,Odchytla mě na chodbě."
,,Co ti řekla?"
,,To samé co všichni ostatní, že tě mám nutit jíst."
,,A budeš?"
,,Jen trochu. Vím, že nesnášíš, když tě někdo do něčeho nutí. Ale když už jsme u toho, něco jsem ti přinesl."
Začal něco lovit v tašce a vytáhl plastovou krabičku a podal mi jí.
,,Sushi?" rozzářila jsem se. ,,Jak víš, že ho mám ráda?"
,,Mluvil jsem s Charlie. Pozdravuje tě a prý se za tebou přijde podívat jen co přijede domů."
,,To je hodná," usmála jsem se a pustila se do jídla. Po prvním kousku jsem zjistila, že mám větší hlad, než jsem si myslela.
,,Brzdi trošku! Vždyť se udusíš!" zasmál se Denis.
,,Mám hlad!" zaprotestovala jsem s plnou pusou.
Spolkla jsem poslední rolku a prolomila to neuvěřitelné ticho. ,,Mrzí mě, že vás neuvidím hrát."
,,Kdo řekl, že nás neuvidíš?"
,,Cože?"
,,Kluci se dnes sejdou s tvým bráchou. Chtějí se s ním domluvit na livestreamu přímo z koncertu. Ještě pořád dělá síťaře, ne?"
,,Vážně? To je super!" pevně jsem ho objala. ,,Pokud vím tak to pořád dělá. A jak ho znám, budu to mít ve 4K s 3D zvukem," zasmála jsem se.
,,Můžeš mi tohle nějak rozumně vysvětlit?!" vtrhla do pokoje rozzuřená černovláska.
,,Charlie!" zakřičela jsem překvapením.
Než jsem se nadála mačkala jsem jí u sebe bez nejmenšího odhodlání jí pustit.
,,Ty mě jednou přivedeš do hrobu! A sebe taky!" zasmála se.
,,To nás všechny," přidal se Denis.
,,Víš jaký jsem o tebe měla strach?!"
,,Neměla bys být na Ukrajině?" zeptala jsem se.
,,Měla no, ale jakmile jsem slyšela o kamarádce v nouzi, okamžitě jsem sedla do auta a přijela. Divím se, že jsem to cestou do někoho nenapálila."
,,Zajdu za tou doktorkou, než si tady vy dvě spolu vyříkáte," ozval se Denis a pomalu se zvedal k odchodu.
,,Vrátíš se?" zeptala jsem se starostlivě.
,,Přece bych tě tady nenechal samotnou," věnoval mi jemnou pusu na čelo a odešel.
,,Já normálně dostanu cukrovku z toho jak jste spolu sladcí!" zasmála se Charlie
,,Ale zlato. Vždyť víš, že miluju jenom tebe," rozesmála jsem se společně s ním a objala jí.
,,Já vím. A teď mi řekni co se stalo, když jsem tu nebyla."
,,Stalo se toho strašně moc, ani nevím kde mám začít."
,,Co třeba od začátku?"
2024 ©