Splněný sen - #5 ,,On ti to ještě neřekl?"

Napsal bloodie (») 29. 12. 2016 v kategorii Splněný sen, přečteno: 803×

I přes to, že už jsem s klukama nehrála, trávila jsem s nimi spoustu času. Milovala jsem je poslouchat, sledovat je. Denisova garáž bylo místo, kde jsem se cítila skutečně doma. Byla jsem v ní s lidmi, kteří mě brali takovou jaká jsem, nemusela jsem se za nikoho schovávat. Dělala jsem v ní co miluji, poslouchala hudbu, občas mi kluci dovolili zahrát si s nimi a to bylo něco, co mě naplňovalo. Byla jsem skutečně šťastná.

Jedno odpoledne se ale stalo něco, co jsem skutečně nečekala.

,,Tak co Zoe, jak jsi se rozhodla?" zeptal se Seb.
,,S čím?"
,,On ti to nikdo neřekl?"
,,Kdo mi co měl říct?"
,,Ehm, nebyla vhodná příležitost," ozval se Denis.
,,Na co nebyla vhodná příležitost? Můžete už mi někdo laskavě říct o co jde?" zasyčela jsem podrážděně.
,,No, víš... Napadlo nás, jestli by ses k nám nechtěla přidat," vysoukal se sebe Denis.
,,J-já, jakože hrát s vámi? Jakože napořád?"
,,No jo, napořád," zasmál se Nick.
,,Napadlo nás, že bys mohla zpívat druhý hlas a dělat druhou kytaru. Hraješ na akustickou ne? To je něco, co nám v kapele chybí," vysvětlil mi Seb.
,,A-ale já mám školu a-a musela bych si koupit novou kytaru a-a."
,,Ohledně té kytary," ozval se Nick a podal mi obal na kytaru neúhledně zabalený v balícím papíře s mašlí na krku kytary.

Okamžitě mě pálily slzy v očích. ,,Děláte si srandu, že jo?"
,,Tohle je dárek od nás všech. Budeš mít narozeniny, ne?"
,,To jo, ale kytara? Vy jste se zbláznili. To si přece nemůžu vzít!"
,,Proč bys nemohla?" zeptal se Denis. ,,Máš talent a nám bude potěšením se postarat o to, aby se dál rozvíjel."
,,A-ale."
,,Víš, že žádné tvé ale neberu," zasmál se Denis a podával mi kytaru. ,,Všechno nejlepší, princezno," usmál se, políbil mne na tvář a objal kolem ramen.

Jen tak jsem tam stála s kytarou v ruce, naprosto ochromená.

,,Tak co, bereš?" Seb se dožadoval odpovědi.
,,Jak bych po tomhle mohla říct ne?!" zasmála jsem se.
,,Super! Tak jdeme zkoušet!" zakřičel George.

Otočila jsem se na Denise, který se jen přihlouple usmíval.

,,Máš v tom prsty, že jo?" zašeptala jsem.
,,Možná jsem se na tom trošku podílel," zasmál se nevinně.
,,Já tě fakt nenávidím," rozesmála jsem se a přitiskla se k němu.

Také se rozesmál a políbil mne do vlasů. ,,Já vím."

,,Hej Zoe, teď, když jsi v kapele, bychom si někdy mohli dát ten náš cover. Co myslíš?" zakřičel Seb.
,,O tom nepochybuj!" ujistila jsem ho s úsměvem, který mi oplatil a já se vrhla na rozbalování dárku.
,,Taylorka? Vy jste fakt blázni," s úsměvem jsem zakroutila hlavou.
,,Jsi jediná holka v kapele, musíme si tě hýčkat," zavtipkoval Nick, kterého Seb následně jemně praštil do ramene.

Začala jsem prsty jezdit po strunách a zahrála pár prvních akordů. Kytara zněla naprosto úžasně, trošku vyšší level než ta moje stoletá.

Byla jsem do prozkoumávaní tak zabraná, že jsem si ani nevšimla, že mě všichni pozorují.

,,Hele Zoe, nechci tě rušit, ale myslíš, že bys mohla hnout tou svou úžasnou zadnicí abychom mohli začít zkoušet?" zasmál se Seb.
,,Dávej si pozor na pusu..," zasyčel podrážděně Denis.
,,Pardon, nechala jsem se unést," rozesmála jsem se.

Poslušně jsem i s kytarou v ruce odklusala ke klukům. Už jsem měla připravený mikrofon a Denis mi podával kabel ke kytaře.

,,We Don't Talk Anymore, dva, tři, čtyři."

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a jedna