Týdny ubíhaly a nám se hrnuly nabídky na koncerty. Navíc se Charlie stala naším největším fanouškem.
,,Opět tu máme místo na dva covery. Nějaké nápady?" zeptal se Nick.
,,Slyšel jsem jednu super písničku od Slipknot. Myslím, že se to jmenovalo Snaff, nebo tak nějak," ozval se George.
Ztuhla jsem. ,,Myslíš Snuff?" opravila jsem ho.
,,Jo! To je ono!" zajásal.
Na tuhle písničku mám špatné vzpomínky, hodně špatné vzpomínky. Doufala jsem, že už jí nikdy neuslyším, ale pronásleduje mě jako noční můra.
,,Dobrá, píšu si. A druhý cover?"
,,Bea Miller - Yes Girl?" Navrhla jsem další písničku, při které se mi vypaluje díra do srdce. Když už, tak pořádně.
,,Jmenovkyně, to se mi líbí. Zazpíváš jí?" zeptal se Nick.
,,Pokusím se."
,,Dobře, vy dva nám sežeňte noty, ať je můžeme nazkoušet. Pro dnešek to rozpustíme, ne?"
,,Jde se domů!" zakřičel George.
Zůstala jsem ještě chvilku v garáži a hrála zmiňovanou Snuff. Přemýšlela jsem na tím vším. Ta písnička je nádherná, miluju jí, ale zároveň jí nenávidím za to, že mě vrací zpět do minulosti.
Po tváři se mi kutálela jedna neposedná slza, kterou jsem jedním hbitým tahem setřela. Ne příliš něžně jsem kytaru odložila a zakryla si obličej dlaněmi.
,,Zoe? Co se děje?" zeptal se Denis.
,,Nic, co by," odpověděla jsem a setřela si poslední zbytky slz z tváří.
,,Když George mluvil o té písničce, ztuhla jsi a teď tady brečíš. Řekni mi o co jde," naléhal.
,,Vážně o nic nejde. Už-už budu muset jít domů. Zítra ve stejnou dobu?"
Denis jen zakýval na souhlas. Posbírala jsem si věci a s očima plnýma slz jsem se vydala ke dveřím.
,,Počkej, odvezu tě."
,,Díky," neupřímně jsem se na něj usmála.
V autě bylo až nesnesitelné ticho.
,,Proč mi nevěříš?" zeptal se Denis.
,,Proč bych ti neměla věřit?"
,,Tak proč mi neřekneš o co jde?"
,,Je to minulost a moje blbost. Nechci tě tím zatěžovat."
,,Zlato, jsem tvůj přítel. Jsem tu od toho, abys mě těmi věcmi zatěžovala."
,,Ale tohle není jedna z těch věcí, které potřebuji sdílet."
,,A je všechno v pohodě?"
,,Jasně, nedělej si starosti."
,,Dobře."
Dorazili jsme k nám domů, rozloučili jsme se a já se vydala do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a nechala pocitům volný průběh.
Další den před zkouškou si mě Denis vzal stranou.
,,Všechno vím."
,,Jak to víš?!"
,,Charlie mi to řekla. Proč jsi mi to nechtěla říct?"
,,Co bych ti měla říkat? Tenkrát, když jsem tu písničku slyšela, jsem byla v hajzlu. Byla jsem zmatená, nevěděla jsem kdo jsem. Teď už to vím, věci se změnili, já se změnila a život jde dál. Už to neřešme, je to minulost," dořekla jsem a vydala se zpět ke klukům.
,,Fajn, mám tady ty noty. Nazkoušíme to?" zeptal se George.
,,Já jsem na to zapomněla, sorry kluci," omluvila jsem se.
,,V pohodě, přines je zítra," usmál se Seb.
George zapojil mobil na reproduktory, abychom věděli, jak písnička zní a jak jí máme hrát. Snažila jsem se myslet na jednorožce a duhu, aby na mě nebylo poznat, jak moc mě ta písnička ničí.
,,Dobrá dámy, do práce!" zakřičel Seb.
Vzala jsem si do ruky kytaru, postavila se na své místo a začala odpočítávat.
,,Bury all your secrets in my skin. (Pohřbi všechny svá tajemství do mé kůže)
Come away with innocence, (Odejdi nevinná)
and leave me with my sins." (A nech mě s mými hříchy)
Teď už jsem se nemohla odpoutat. Musela jsem být v té písničce tělem i duší, abych jí mohla zahrát dobře.
Písnička skončila a já si připadala roztrhaná na kusy. Dívala jsem se do jednoho místa a viděla to všechno. Všechnu tu bolest, ale nesměla jsem brečet, ne před klukama.
,,Hej Zoe, jsi v pohodě?"
To mě probudilo z mé noční můry a já se opět ocitla v realitě. Jen jsem zmateně zamrkala.
,,Jo, jasně," usmála jsem se jen tak do prázdna, ani nevím kdo na mě mluvil.
,,Dáme si chvilku pauzu," navrhl Seb a všichni jen mlčky souhlasili.
Denis se ke mě pomalým krokem blížil a já jsem věděla, že následuje nemilá konverzace o mojí minulosti.
,,Zoe, sakra řekni mi, co se děje, nebo z tebe zešílím!" zasyčel na mě.
Já se jen provinile krčila na židli a přemýšlela co říct.
,,Fajn, řeknu ti to, ale teď na to není vhodná příležitost."
,,A kdy bude? Prostě mi to řekni, hned teď!"
,,Dobře, dobře, řeknu ti to, jen se prosím uklidni."
,,Moje holka vypadá jak před zhroucením, jak mám být v klidu?"
,,Alespoň to zkus."
,,Fajn," zasyčel a sedl si vedle mě.
,,Bylo mi krátce šestnáct, když jsem potkala jednoho kluka. Byl to velký fanoušek Slipknotů, to díky němu tuhle písničku znám. No a ten kluk ve mě vyvolával strašně zvláštní pocity. Na jednu stranu jsem s ním byla ráda, ráda jsem s ním trávila čas, ale na druhou stranu jsem se ho strašně bála. Dával mi všechno za vinu. Vypadalo to, že mezi námi něco bude a nakonec to nevyšlo a on mi pořád nutil, že je to moje vina. Byla jsem ta nejhorší. Vybíjel si na mě svojí zlost, všechny svoje komplexy a odešel, jako by se nic nestalo. Bolelo to, hodně to bolelo. Poté se mi dva měsíce neozval a najednou mi začal psát, že mu strašně chybím a nemůže na mě zapomenout. Byla jsem slepá a neviděla, jak moc mě mění. Takhle mi napsal asi dvakrát, pak mi Charlie otevřela oči a já ho poslala do háje. I přes to, že jsem s ním přerušila veškerý kontakt, bylo to, jako by mě pronásledoval. Pronásledoval mě v podobě téhle písně. Vždycky, když jí slyším, slyším zároveň jeho slova," při poslední větě mi stekla slza po tváři, kterou Denis elegantně setřel palcem.
,,To mě mrzí."
,,Nemusí, nemůžeš za to."
,,Proč jsi mi to neřekla hned?"
,,Protože je to něco, k čemu se nechci vracet."
,,Nikdy přede mnou nic netaj. Dobře?"
Zakývala jsem hlavou na souhlas a Denis mě pevně objal.
,,Nemusíme tu písničku hrát."
,,Musíme. Musím se tomu postavit čelem a odbourat všechno to svinstvo co ta písnička s sebou táhne."
Denisovo objetí se sevřelo. Byla jsem ráda, že ho u sebe mám a že mě podporuje. Je to ten nejlepší přítel, jakého jsem si mohla přát.
Zkoušeli jsme tu písničku pořád dokola, ale její dopad na mě se neměnil. Musíš se posunout! Opakovala jsem si pořád dokola, ale nešlo to. Drželo se mě to jako klíště.
,,Dobrá parto, pro dnešek končíme. A Zoe, nezapomeň na ty noty," upozornil mě Seb.
,,Pokusím se," usmála jsem se a uklízela ten nepořádek, co po sobě kluci vždycky nechají.
,,Nechceš tu dnes přespat?" zeptal se mě Denis po tom, co všichni odešli.
,,Dobře, jen napíšu mámě, aby se o mě nebála," dořekla jsem a vzala si do ruky telefon a rychle vyťukávala zprávu.
,,Zkouška se protáhne, nečekejte mě. - Zoe"
,,Hlavně žádný blbosti."
,,Neboj se, vždyť mě znáš."
,,No právě." Ach ty mámy...
,,Můžu si u tebe vytisknout ty noty? Abych to měla na zítra připravený?" zeptala jsem se Denise.
,,Jasně, zajdu si zatím do sprchy."
,,Dobře," zakřičela jsem na něj a sedla si k počítači. Když už jsem konečně našla co jsem hledala, vytiskla jsem to a odnesla do zkušebny. Začala jsem vybrnkávat prvních pár akordů a pobrukovat si.
,,Sprcha je vol-Zoe?!"
,,Tady jsem," zakřičela jsem z garáže.
,,Já jen že je volná koupelna," řekl Denis s hlavou ve dveřích.
,,Dobře," zvedla jsem se a došla si pro pyžamo, které jsem tu měla už "nastěhované", kdybych se tu rozhodla někdy přespat, jako třeba dnes.
Po sprše jsem našla Denise jak poklidně dřímá v posteli. Je tak roztomilý když spí! Potichu jsem si vlezla k němu a on si mě okamžitě přivlastnil a uvěznil mě svýma rukama. Odsud se nedostanu dřív jak ráno. Uchechtla jsem se pro sebe a poklidně usnula.
2024 ©