Splněný sen - #9 Den D

Ráno jsem se probudila v Denisově posteli, sama. Pomalu jsem se převlékla a odbelhala se do kuchyně, odkud jsem cítila příjemnou vůni jídla.

,,Dobré ráno," usmál se na mě Denis, který stál u sporáku.
,,Dobré," ospalým krokem jsem se došourala až k němu a objala ho zezadu.
,,Už je ti líp?"
,,O moc. Děkuju, že jsi mě tu nechal."
,,To byla maličkost. Doufám, že máš hlad."

Ne, já nikdy nemám hlad. ,,Ani ne, ale něco bych si dala."
,,Snídaně bude hned."

Sedla jsem si na barovou stoličku a sledovala jeho zkušené pohyby. Netušila jsem, že umí vařit.

Postavil přede mě haldu míchaných vajíček s nakrájeným párkem a opečeným toustem. To v životě nemůžu sníst!

,,Dobrou chuť."
,,Děkuju," usmála jsem se když se otočil, aby si také udělal něco k snídani.

Přehrabovala jsem se v té žluté cosi a hlad mě hned přešel. Vonělo to úžasně a vypadalo to ještě líp, ale můj mozek mi nedovoloval se najíst. Udělala jsem sama se sebou kompromis. Sním to, ale jen pod podmínkou, že už si dnes nic jiného nedám. To zafungovalo a já se pustila do jezení. Byla jsem rychle sytá, ale nemohla jsem to tam jen tak nechat, nechtěla jsem Denise urazit, když si s tím dal takovou práci.

,,Kluci dneska přijedou dřív. Ten velký koncert se blíží a musíme se pořádně připravit."
,,Dobře."

Talíř jsem vyprázdnila, ale mělo to fatální následky. Měla jsem neuvěřitelné výčitky svědomí, že jsem se nažrala jako prase a začínal se mi zvedat žaludek.

,,Víš o tom, že jsem tě poslední dobou neviděl jíst?"

A sakra.

,,A?" zasmála jsem se.
,,A strašně jsi zhubla."

Podvědomě jsem se pochválila.

,,To bude nejspíš stresem, máme toho teď ve škole hodně a ještě do toho kapela. Ale jím, neboj se," opět jsem se zasmála. ,,Půjdu do garáže ještě zkoušet tu novou písničku, nevadí?"
,,V pohodě, běž."

Snažila jsem se s klidem odejít, ale jakmile jsem byla z Denisova dosahu, rozběhla jsem se do koupelny. Vyzvracela jsem snad i to, co jsem měla před týdnem. Ačkoliv to zní hrozně, cítila jsem se líp. Vyčistila jsem si zuby a s klidem odkráčela do garáže.

Vzala jsem si do ruky kytaru a hrála novou písničku co složil Nick. Po chvilce se ke mě Denis připojil.

,,Zkusíme Yes Girl?" navrhl.
,,Dobře, pustím ti jí."

Jakmile písnička dohrála, Denis se na mě starostlivě podíval.

,,Už je mi jasné proč jí chceš hrát."
,,Je to moje odpověď na Snuff. Spíše tedy na to, co pro mě znamená."
,,Ukaž mi ty noty."

Podala jsem mu text, který jsem včera vytiskla. Začal hrát prvních pár tónů a já se k němu připojila se svou kytarou. Od prvního refrénu jsem i zpívala.

,,Vidíte kluci? Já jsem říkal, že jsou pro sebe stvoření," vyrušil nás George se smíchem.
,,Georgi!" okřikl ho Seb.
,,Zkoušíme ten druhý cover," zasmál se Denis.

Pustila jsem jim nahrávku originální verze.

,,Je to náročná písnička, ale když budu dobře rozezpívaná, měla bych to vyzpívat. Když se to dobře nacvičí, bude to pecka."
,,Dobrá parto, do práce!" zakřičel Seb.

Všichni se rozešli ke svým nástrojům a začali zkoušet. Počkala jsem, až se trochu zorientují, zapnula originál, stoupla si k mikrofonu a začala zpívat.

,,Could tell you what you wanna hear. (Mohla jsem ti říct co chceš slyšet)
Cause the truth is always in the way. (Protože pravda vždy stojí v cestě)
I never wanna live in fear." (Nikdy nechci žít ve strachu)

Postupně se začali všichni chytat a na asi pátý pokus už to začalo nějak znít.

,,Už budu muset jít. Dobrá práce všichni! Takže zase v pátek?" zakřičela jsem.
,,Jasně, měj se," ozvalo se sborově a já se s mávnutím ruky vydala na cestu domů.

Doma jsem ještě zkoušela Yes Girl. Nemám tak silný hlas jako Bea a o to víc se musím snažit.

Nastal den D. Dnes večer máme vyprodáno, je to zatím náš největší koncert, snad všechno vyjde.

Zvukovka proběhla dobře, všechno bylo připraveno, se Sebem už jsme byli rozezpívaní a nastal čas jít na scénu. Byla jsem příšerně nervózní. Nebylo to ani těmi lidmi, ale tou prokletou písničkou.

Publikum bylo úžasné. Je to neuvěřitelný pocit, když lidé znají vaše texty pomalu lépe než vy a zpívají s vámi. Pak ale přišel kámen úrazu. Snuff.

,,So if you love me let me go. (Jestli mě miluješ nech mě jít)
And run away before I know. (A uteč něž to zjistím)
My heart is just to dark to care." (Mé srdce je prostě příliš temné pro starost)

Celá jsem se třásla, měla jsem toho hajzla celou dobu před očima. Lítost a smutek nahradil vztek.

,,If you still care don't ever let me know!" (Jestli se pořád zajímáš, nikdy mi to neříkej)

Lidé tleskali a jásali. Mě ale moc do smíchu nebylo. Podívala jsem se na Denise, který se na mě lítostivě díval.

,,Jsem v pohodě," naznačila jsem mu ústy a jemně přikývla.

Svůj vztek jsem dusila v sobě a schovávala si ho na tu správnou chvíli, která přišla o pár skladeb později.

Podala jsem Nickovi svoji kytaru a začala zpívat.

V mém hlase byla slyšet ta arogance, vztek. Všechny pocity šly ven a to mě nutilo opřít se do svých hlasivek.

,,I got you figured out, (Mám tě prokouknutého)
you need to have control. (Musíš mít kontrolu)
You think that I don't know you, (Myslíš že tě neznám)
I know you, I know." (Znám tě, znám)

Cítila jsem slzy které mě pálily v očích a jak se mi podlamoval hlas. Vztek mi ale nedovolil povolit. Viděla jsem ho, viděla jsem ho před sebou a představovala si, jak mu všechna ta slova vmetám do tváře. Byl to očistný pocit, pocit úlevy, osvobození.

,,Just let me go. (Nech mě jít)
Just let me go! (Nech mě jít!)
Won't be your yes girl, no not anymore. (Nebudu tvoje "souhlasící dívka", ne, už ne)
Not anymore." (Už ne.)

Nechala jsem slzy volně smáčet mé tváře. Cítila jsem se tak volná, všechen strach, všechna zloba byla najednou pryč.

Z mého transu mě probral až hlasitý aplaus, který zaplnil celou místnost. Jen jsem se usmála do publika, setřela si poslední zbytky slz z tváří. Cítila jsem něčí ruku na svém rameni. Byl to Nick.

,,V pořádku?" zeptal se.

,,V tom nejlepším," zasmála jsem se na něj, vzala si svou kytaru a vrátila se na svou původní pozici, abych Sebovi uvolnila místo. Ten okamžitě navázal další písničkou. Věnovala jsem se hraní a ignorovala Denise, který mě propichoval pohledem na druhé straně pódia.

,,Sakra Zoe! Co to bylo?" zakřičel na mě George v zákulisí.
,,Bylo to hodně blbý?" zeptala jsem se.
,,Děláš si srandu? Bylo to úžasný. Úplně husinu jsem z toho měl!" zasmál se se mnou.
,,Myslím, že zítra nebudu moct mluvit."

Najednou ke mě přišel Denis a objal mě.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě a očima mě prohlížel od hlavy až k patě.
,,Víc než kdy jindy," usmála jsem se.