Takhle písnička mi pořád hraje v hlavě a nemůžu se jí zbavit, tak mě napadlo, že vám jí sem taky nahodím. Protože prostě jen tak ;)
Ale tenhle článek vůbec není o téhle písničce. V podstatě tu jen tak sedím s myšlenkou, kterou mám už dlouho a snažím se jí nějak dát dohromady, uspořádat, moc mi to nejde.
A co je teď vlastně nového? Inu, odmaturovala jsem (napadl mě článek i o tom jak jsem se učila, třeba by to mohlo někomu pomoct, vzhledem k tomu že to prý byl můj životní výkon) a dál? Jsem na pracáku drahouškové..! Nemam ani korunu, žiju u rodičů ve svém pokojíčku a neustále běhám po pohovorech, ze kterých už jsem více než frustrovaná. Abych vyjádříla míru svého rozhořčení - odeslala jsem v tuto chvíli přibližně 15 životopisů, byla na 5 pohovorech, z toho 2 vypadali fakt dobře, byla jsem přesvědčená o svém přijetí (až takhle dobře ty pohovory šly) a stejně mě nevzali. Když vynechám jak strašně sprostý je ani neodpovědět na životopis, což se stalo v polovině případů. Je to něco přes měsíc od maturity a kam jsem se posunula? NIKAM! A bez pardonu mě to neuvěřitelně sere a sere mě jednání některých zaměstnavatelů a fakt už mam sto chutí zalézt do fabriky a na všechno se vykašlat... Mimochodem, kdybyste mě někdo chtěl zaměstnat, mám silnou motivaci pro dosažení nadprůměrných výsledků, protože chci všem těm, kteří si myslí, že se mnou můžou jen tak zametat, nakopat zadek a ukázat jim jak moc se ve mě spletli. Dostala jsem se až moc daleko na to, abych to teď vzdala...
Nemáte ani představu kolikrát už jsem se musela na pohovoru krotit abych na ně nezačala křičet, když z vás půl hodiny dělají idiota a vy je přesvědčujete o opaku a neustále musíte někomu něco dokazovat. Tak si to nějak shrneme - můj první pohovor vypadal asi tak, že inzerát byl neúplný a neobsahoval ani polovinu požadované práce, to neni nic proti ničemu, asi, to bylo to nejmenší. Sotva pán vešel do dveří srčel z něj totální, ale totální, nezájem. Ještě jsem ani nevešla do dveří a už věděl že mě nepřijme, takže pohovor o ničem. Když opustím od toho že pan personalista, nebo kdo to byl, ten životopis ani neviděl. Druhý pohovor, super jsme si popovídali, nebyl nejmenší problém. "Do středy se ozveme," ve čtvrtek email - nepřijata. Další pohovor, tam mě poslali z pracovního úřadu, nesplňovala jsem základní podmínku - němčinu, o které mi paní úřednice neřekla ani slovo, ale byl to známý a tak jsme si rozuměli, sdíleli své rozhořčení a neplýtvali svým časem. Nový týden, jedeme dál, splňovala jsem všechny požadavky, na pohovoru mě ani nepustili ke slovu, druhý den email - nepřijata. Ještě jsem vynechala jednu pozvánku, existuje i v nabídkách práce něco jako "fake advertising"? Nebo něco na ten způsob? Protože inzerát zněl vážně super, ideální práce pro mě, haha, uzavírání úvěrů na živnostenský list, sbohem. A poslední pohovor na kterém jsem byla? Opět neúplný inzerát, cituji "asistent/ka vedoucího výroby". Moje myšlenka? "Supr, budu vařit kafe, odepisovat emaily a zvedat telefony, pro začátek dobrý." Jenže on to nebyl jen asistent, ale odborný asistent (asi už se to nevešlo) a já byla se svým vystudovaným knihovnictvím postavena do pozice, kdy po mně chtěli "vypočítat jednoduchý příklad". Jakmile jsem viděla "DPH, marže, kolik zaplatí v eurech" už jsem věděla že jsem v prdeli.
Když už jsem se tedy vyvztekala můžeme přejít k věci. Protože jsem na tom momentálně asi tak, že sjíždím celou Teorii Velkého Třesku (American Horror Story, Perníkový táta a The Good Doctor předcházeli), napadlo mě, že bych mohla svůj čas využít nějak smysluplněji. Přeci jen, jsem blogerka ještě z doby než to bylo cool, a co jiného by měl knihovník dělat než psát? Bože, jak mě chybí psaní povídek... Napadlo mě tedy, že bych mohla psát články tohohle typu. Ve volném překladu "Jak na dospělost," ve kterých bych vám vlastně popisovala cestu od maturity dál. Chápeme se. Všichni jsme se v téhle situaci ocitli, nebo ocitneme. Sepisovat svoje postřehy, ať z pohovorů, nebo třeba si chceme pořídit dům na hypotéku. Pár "lifehacků" do domácnosti (které mám vyzkoušené a fungují), vaření a další věci. Já bych mohla radit vám, vy můžete radit mě. Snad jsem svou myšlenku nějak dobře vysvětlila a rozumíte mému pointu. Určitě mi dejte vědět jestli byste o tohle stáli, protože mě by to určitě bavilo.
To je vlastně všechno co jsem chtěla říct. Je super to ze sebe všechno konečně dostat a nedusit se tím. Budeme se všichni držet palce, okay? Tak zase někdy.
2024 ©