První část
Den třetí - začíná to být emotivní
Celé dopoledne jsem byla zalezlá v obýváku a brečela. Na férovku jsem bulela jak malá holka a měla jsem chuť spáchat sebevraždu, bezesrandy. Seděla jsem, občas jsem i ležela, na gauči s brekem potom, co mi teta řekla, že Filipovo mámě je líto, že se tam nudim a ta mi ještě předtím řekla, že je Filipovi líto, že jsem z toho výletu nic neměla. Fakt jsem se cejtila úplně příšerně a chtěla jsem rychle zmizet, než to ještě víc poseru. Tak jsem tam tak seděla a brečela. Když jsem se trochu uklidnila tak v tom tichu bylo slyšet to, co si povídali vedle, spíš jenom to 'podstatné'. Na tohle člověk nikdy nezapomene.
Padaly tam fráze: "Je to na ní dlouhý," což byla pravda. Ve svém stavu nejsem schopná společenské interakce déle jak dva dny.
"Tohle chování mi vadí, já ho přímo nesnášim," při téhle větě jsem si chtěla sbalit kufry a odjet domů vlakem. Věřte mi, že není nic horšího, než když se člověk cítí nechtěný, nevítaný.
"Ona je nejradši když je sama," to je taky pravda, o tom žádná, k tomu vlastně ani nemám co dodat.
Při každé z těchto vět jsem tam chtěla vejít a zařvat "Tak jsem holt píča no!" řekla bych, že by se asi hodně divili.
Sice trochu předbíhám, ale když jsem seděla na terase, pod otevřenými okny kuchyně ve které mě pomlouvali, tak jsem mezi tím vším rozeznala jednu větu:
"Ona mu nedala ani šanci!" díky teti.
Teta s Filipem a s jeho tátou pak odjeli nakoupit a já už jsem byla tak vyčerpaná, fyzicky i psychicky, že jsem nedokázala absolutně nic jiného než ležet. A taky jsem Filipa nechtěla vidět, abych něco neplácla a ještě víc mu neublížila.
Než se vrátili, tak jsem se vyráchala v bazénu, který byl příšerně studený, ale nechtěla jsem vypadat ještě víc nevděčně, že mi odkryli bazén a já jsem v něm ani nebyla. Takže jsem se klepala zimou, ale nějakou chvilku jsem tam byla.
Pak jsem se naobědvala a šla do obýváku trávit, protože jsem byla neuvěřitelně přecpaná, ale za celý pobyt jsem nestloustla ani deko. V noci jsem spala asi 5 hodin, takže jsem to dospala po obědě a hned jsem měla lepší náladu! Pak přijeli z nákupu, já jsem seděla vysmátá u stolu a Filip jenom "Tady je nějaká dobrá nálada!" a teta si taky musela rejpnout. Je pravda, že už jsem pak nebyla tolik happy, ale furt jsem byla!
Najedli se i ostatní a teta vytáhla foťák. O tom asi nevíte, ale musela jsem bratránkovi dělat garde na jeho maturitním plese při stužkování. Nic nepotěší čerstvě čtrnácti letou víc než dělat někomu garde. No a teta to samozřejmě měla nafocené. Já už jsem se křižovala, protože před těma skoro dvěma lety jsem vypadala strašně. Filip mi řekl, že mi to sluší a pak se mě zeptal, jen tak mezi řečí, jestli bych s ním nešla na ples. Řekla jsem mu prostě a jednodušše ne, myslela jsem si, že si dělal srandu, nebrala jsem to vážně. Večer, spíš už v noci, přišel s tím, že je na Větruši VIP ples a že je na něj vyjímečně pozvanej a v tu chvíli jsem se cejtila fakt největší kravka pod sluncem.
Večer přišla na kafe jejich teta. Celou dobu co jsem tam byla to bylo pořád "Bežte se s Filipem projít!" apod., ale ta jejich teta tomu nasadila korunu. Ta nás pořád posílala do světa. Jenže kdykoliv se řeklo, že s ním mám někam jet, nebo se jít projít, tak jsem řekla, že se ho bojím, i když to tak úplně pravda nebyla, jen jsem prostě nevěděla jak říct že chci, bylo to pro mě jednodušší. Ovšem důvod neustálého odmítání byl ten, že jsem si prostě nepřipadala pro něj dost dobrá. Filip má spoustu o dost starších kamarádek než jsem já a kdyby se jen tak procházel s nějakou o hlavu menší patnáctkou někde, kde ho všichni znají, tak by to podle mě nedopadlo úplně dobře. Úplně slyším to "Minule jsi tady šel s tou kočkou a teď si vedeš tohle?"
Po nějaké době jsme se přesunuli ven a Filip řekl, že by se šel projít, já mu řekla "Čau". Nebyla to vůbec myšleno nijak špatně, to vůbec ne, nebylo to nijak myšleno. Prostě jsem se snažila bejt vtipná a jako vždycky se to nepovedlo.
Jakmile Filip i jejich teta odešli, tak jsem seděla venku pod tím oknem, jak už jsem o tom psala. Jakmile jsem to slyšela, tak jsem se chtěla zvednout a projít přes kuchyň se slovy "Když se o někom bavíte, ujistěte se, že nesedí pod oknem."
Když jsme pak grilovali, tak Filip sledoval zeď u které jsem seděla. Podívala jsem se na ní a viděla jsem odpornýho pavouka jak lezl po stěně. Chtěla jsem udělat takové to gesto, že ho nechám aby mě zachránil. Zeptal se mě, jestli se bojím pavouků, řekla jsem že jo, tak to zabil větou že on taky :D. Čekala jsem lecos, ale tohle mě opravdu překvapilo. :D
Byl to můj poslední večer tam a Filip strašil, že udělá takzvanou 'Kanadskou noc' nebo jak se to jmenuje. Upřímně bych to uvítala jako příjemné spestření. Chtěla jsem a čekala jsem nějaké to vzrůšo, jako že by mě třeba vzal a hodil do bazénu, nebo něco, ale on nic.
Den čtvrtý - "zklamala jsi mě"
Dopoledne se nic zvláštního nestalo, nečekaně. Odjížděli jsme asi ve tři odpoledne.
Když jsme dojeli domů, teta mi s velkou slávou řekla "Zklamala jsi mě... moc jsi mě zklamala. Tohle si od tebe Filip nezasloužil... Když chceš chlastat jako dospělá, musíš se tak i chovat!"
Práskla jsem jí s dveřma a utekla do svého pokoje, kde jsem brečela úplně neuvěřitelným způsobem. Cítila jsem se, jako kdybych neuměla nic jiného než všechno kazit a všem ubližovat.
Předpokládám, že jste četli můj článek o sebepoškozování, jestli ne ZDE odkaz.
Kdybych vám to neřekla, cítila bych se špatně že jsem neřekla úplně všechno. Chci, aby můj blog byl místo, kde se nemusíte stydět za to kdo jste, takže ani já se nebudu stydět a řeknu to, i když je to těžké. Jakmile jsem se přiřítila do pokoje, navštívila jsem po dlouhé době svojí tajnou skrýš a v záchvatu jsem se pořezala na stehně. Vypadá to, jako kdyby mě poškrábal pes, i když to nebylo úmyslem, ale nebudu si stěžovat.
Závěrem - Všechno zlé je k něčemu dobré.
Jsem zastáncem toho, že všechno se děje z nějakého důvodu a tohle mě v tom ještě utvrdilo. Díky této zkušenosti jsem zjistila kdo doopravdy jsem a jakou cestu se rozhodně vydávat nechci. Je pravda, že tahle lekce byla poměrně drastická, ale řekla bych, že to stálo za to. Já vím, že je zvláštní, že jsem se k tomu dostala zrovna takhle, ale vážně mi to otevřelo oči. Věřte mi, že není nic krásnějšího než pocit, že po konečně víte kdo jste. Nechci si nikoho poustit k tělu a neumím držet jazyk za zuby když mám. Jen je škoda, že jsem musela padnout na hubu abych si tohle všechno uvědomila.
'Filipovi'
Úplným závěrem bych se chtěla omluvit osobě, které jsem ublížila a mrzí mě to.
Filipe,
chápu, jestli už o mě nechceš slyšet, ale potřebuji se ti omluvit, i když pochybuji že tenhle článek čteš.
Je mi strašně líto mého chování, ať už k tobě, tak k tvým rodičům. Jsem prostě kravka, která si ničeho neváží.
Nezasloužil sis to. Jsi strašně hodnej a doufám, že jsem tě svojí návštěvou nějak nezkazila.
Přijde mi, že jsi mě určitým způsobem chápal. Jestli se pletu, tak doufám, že skrze tento článek alespoň trochu pochopil mé chování.
Vzhledem k tomu, že už se nikdy neuvidíme, tak ti alespoň takhle přeji, aby ses měl v životě co nejlíp a užíval si ho naplno, i když ti někdo jako já zkříží cestu.
Chtěla bych ti napsat nějakou lepší omluvu, ale na omluvy zas tak dobrá nejsem. Také bych se ti chtěla omluvit i osobně, ale jak už jsem řekla, tak se nikdy neuvidíme, tak alespoň takhle. Ještě jednou promiň.
2024 ©