Přijde mi, že jsme takhle spolu už dlouho nemluvili a je čas to napravit!
Jsou prázdniny a já mám svoje typické letní depky. Proto vycházejí takové články jaké vycházejí. Přes ten rok se mi v hlavě nashromáždilo tolik věcí, tolik pocitů a já jsem jim prostě dala prostor mluvit.
Donedávna jsem měla pocit, že musím svoje pocity skrývat. Vždycky, když jsem se někomu otevřela, dostala jsem tvrdou ránu do zad a to bolí víc, než když vám někdo bodne do zdi, kterou si pečlivě vybudujete. Ještě pořád se bojím říct co cítím, strašně se bojím, ale musím se naučit se svým strachem bojovat.
Dokončila jsem Luck or bad luck? Sice jsem se k tomu už vyjádřila už v posledním díle, ale ráda bych se k tomu ještě vrátila. Neměla jsem vůbec v plánu ukončovat to takhle, ale když jsem si to celé přečetla znovu, zjistila jsem, že je na tom obrovsky vidět můj posun v životě a to nebylo úplně dobře. Jednou jsem tak seděla v pokoji a přemýšlela, kam chci tenhle příběh posunout, jak to vlastně celé skončí a nic mě nenapadlo. Prostě už nebylo kterým směrem se vydat. Zároveň jsem to nechtěla uzavřít, nedokázala jsem se vzdát něčeho, co mě provázelo rok a půl mého života. Nakonec jsem se tedy hecla a napsala poslední part.
Konec je vždy začátkem něčeho nového. Mám nyní prostor pro rozvinutí Neutečeš. Druhý part je již skoro dokončený a mám v hlavě spoustu nápadů. Až se do toho zakousnu, bude to pecka.
Co se obecných faktů týče. Za pár dní jdu do druháku! Pořád nedokážu pochopit, jak jsem se přes ten příšerný prvák mohla dostat, ale dostala! Jsem na sebe pyšná.
Už mi docházejí nápady, tak se s vámi pomalu rozloučím. Těšte se na nálož nových a lepších článků a zatím se mějte hezky ^-^.
2024 ©